devátá třída informatika

Hardware

Hardware je počítačový výraz, který se používá k označení fyzických součástí počítače, jako jsou například procesory, paměťové moduly, pevné disky, grafické karty, klávesnice, myši, monitory a další. Jedná se o technické vybavení, které tvoří samotný počítačový systém a umožňuje jeho fungování.

Software

Software je počítačový program, tedy soubor instrukcí, které řídí chod počítače a umožňují uživateli provádět různé činnosti. Softwarové programy mohou být vytvořeny pro různé účely, například pro práci s textem, pro úpravu a prezentaci obrazových souborů, pro hraní her, pro komunikaci přes internet nebo pro práci s databázemi. Software se vytváří pomocí programovacích jazyků a může být distribuován buď zdarma nebo za poplatek.

Z čeho je složen počítač a jak funguje?

Současný počítač se skládá z několika základních komponentů:

  1. Procesor (CPU) – to je centrální čipová jednotka, která provádí všechny výpočty a řídí chod počítače.
  2. Paměť (RAM) – slouží jako krátkodobá paměť pro běh programů a ukládání dat, ke kterým počítač potřebuje rychlý přístup.
  3. Pevný disk (HDD nebo SSD) – slouží jako trvalá paměť, kam se ukládají data i programy. Na rozdíl od paměti RAM zůstávají data na pevném disku i po vypnutí počítače.
  4. Grafická karta – zpracovává grafiku a obrazový výstup na monitor.
  5. Zvuková karta – zpracovává zvukový výstup.
  6. Základní deska – propojuje a řídí všechny komponenty počítače.
  7. Zdroj napájení – zajišťuje počítači dostatečné množství elektřiny pro jeho chod.

Fungování počítače je založeno na principu zpracování dat procesorem. Procesor zpracovává všechny úkony v počítači, které jsou mu zadány pomocí programů. Tyto programy jsou uloženy na pevném disku a po spuštění se načtou do paměti RAM, kde procesor pracuje s daty. Výsledek zpracování je pak zobrazen na monitoru pomocí grafické karty a přehráván na reproduktorech pomocí zvukové karty.

 

Operační systém – jeho typy a funkce

Operační systém (anglicky Operating System, zkráceně OS) je základním softwarem v počítači, který umožňuje správu hardwaru, poskytuje uživatelské rozhraní a zajišťuje běh aplikací. Funkce operačního systému zahrnují:

  1. Správu hardwaru – operační systém umožňuje počítači komunikovat s periferiemi jako jsou tiskárny, monitory, klávesnice, myši a dalšími.
  2. Správu souborů – operační systém umožňuje ukládat a spravovat soubory na disku a v jiných úložných médiích.
  3. Řízení procesů – operační systém řídí procesy, které běží na počítači, umožňuje spouštění, ukončování a správu procesů.
  4. Správu paměti – operační systém spravuje paměť počítače a zajišťuje, aby byla přidělována a uvolňována korektně.
  5. Zajištění bezpečnosti – operační systém zajišťuje bezpečnost počítače a souborů před neoprávněným přístupem a útoky.

Operační systémy lze rozdělit do několika kategorií:

  1. Desktopové operační systémy – určené pro běžné uživatele a běžné počítače, jako jsou Windows, macOS a Linux.
  2. Serverové operační systémy – určené pro servery a datacentra, jako jsou Windows Server, Linux Server a Unix.
  3. Mobilní operační systémy – určené pro mobilní zařízení, jako jsou Android, iOS a Windows Mobile.
  4. Vestavěné operační systémy – určené pro vestavěné systémy, jako jsou mikrokontroléry, průmyslové řídící systémy a automobily.

Každý operační systém má své specifické vlastnosti a rozhraní, které se mohou lišit v závislosti na typu a výrobci. Uživatelé mohou využívat různé aplikace a software, které jsou vyvíjeny pro daný operační systém.

 

Komprese souborů

Komprese souborů je proces, při kterém se snažíme snížit velikost souboru tak, aby zabíral méně místa na pevném disku nebo aby se snížila rychlost přenosu souboru přes internet. To se děje tím, že se využívají různé algoritmy, které odstraňují redundantní nebo zbytečné informace ze souboru.

Existuje mnoho typů komprese, ale všechny mají společný cíl – snížit velikost souboru. Nejpoužívanější typy komprese jsou bezesporu:

  1. Ztrátová komprese – tato metoda zahrnuje odstranění některých dat ze souboru, aby se snížila jeho velikost. Toto se často používá u multimediálních souborů jako jsou fotografie, audio nebo video soubory. Příkladem ztrátové komprese je formát JPEG pro fotografie.
  2. Bezztrátová komprese – tato metoda zahrnuje snížení velikosti souboru bez toho, aby byla odstraněna nějaká data ze souboru. Toto se obvykle používá u textových souborů, jako jsou dokumenty, kde každé slovo je důležité. Příkladem bezztrátové komprese je formát ZIP.

Použití komprese souborů může být velmi užitečné, protože umožňuje ušetřit místo na disku a zvýšit rychlost přenosu souboru. Kromě toho se komprese často používá při vytváření záloh, aby se snížil objem dat, které musí být uloženy.

 

Formáty souborů

Formáty souborů jsou standardy, které určují strukturu a obsah digitálních souborů. Existuje mnoho různých formátů souborů, které se používají pro různé účely a aplikace. Některé z nejznámějších formátů souborů jsou:

  • Textové soubory: Používají se pro ukládání a sdílení textových informací. Mezi nejznámější patří formáty TXT, RTF, DOC a PDF.
  • Obrazové soubory: Používají se pro ukládání digitálních obrazů. Mezi nejznámější patří formáty JPEG, PNG, GIF a BMP.
  • Audio soubory: Používají se pro ukládání zvukových nahrávek. Mezi nejznámější patří formáty MP3, WAV, AAC a WMA.
  • Video soubory: Používají se pro ukládání digitálních videí. Mezi nejznámější patří formáty MP4, AVI, MOV a WMV.
  • Archivní soubory: Používají se pro ukládání a sdílení komprimovaných souborů a složek. Mezi nejznámější patří formáty ZIP, RAR a 7Z.

Každý formát souboru má své vlastní specifikace a omezení, což ovlivňuje jeho použití a aplikace, pro které je vhodný.

 

Co jsou smart technologie 

Smart technologie jsou zařízení a systémy, které jsou navrženy tak, aby byly chytřejší, efektivnější a uživatelsky přívětivější. Tyto technologie mohou být součástí takzvaných chytrých domácností, chytrých měst a dalších chytrých systémů. Využívají různé technologie, jako jsou senzory, aktuátory, umělá inteligence a automatizace, aby zlepšily kvalitu života uživatelů.

Fungování smart technologií se liší podle konkrétních produktů a systémů, ale obecně pracují tak, že shromažďují data ze svého okolí a analyzují je. Tyto informace jsou poté použity k tomu, aby se zařízení a systémy přizpůsobily potřebám uživatelů, zlepšily jejich výkon a ušetřily čas a peníze.

Mezi příklady smart technologií patří chytré domácí spotřebiče, jako jsou chytré termostaty, chytré žárovky nebo chytré ledničky, které mohou být ovládány pomocí aplikace na mobilním zařízení. Dále sem patří například chytrá města, která využívají senzory pro sběr dat o provozu a zátěži na dopravních tepnách, aby mohla efektivně řídit dopravu. Chytré technologie jsou také využívány v průmyslu, zemědělství a dalších oblastech, kde mohou pomoci zvýšit produktivitu a účinnost.

 

Co je virtuální realita

Virtuální realita (VR) je technologie, která umožňuje uživateli vstoupit do virtuálního prostoru a interagovat s ním pomocí počítačových zařízení. Funguje na základě vytváření 3D grafického prostředí, které uživatel vnímá jako reálné prostředí kolem sebe.

Pro dosažení tohoto efektu je třeba použít speciální headset, který se obvykle skládá z obrazovky a sluchátek, a senzorické zařízení, jako jsou například ovladače nebo pohybové senzory, které umožňují uživateli interagovat s virtuálním prostředím. Obrazovka headsetu zobrazuje 3D grafiku a senzory sledují pohyby uživatele, aby se obrazovka přizpůsobila a vytvářela dojem, že uživatel skutečně prochází virtuálním světem.

Virtuální realita má mnoho aplikací, jako jsou hry, simulace, vzdělávání, trénink, architektura, lékařství a mnoho dalších oblastí. Umožňuje uživatelům vstoupit do prostoru, který by jinak nebyl dostupný, a provádět činnosti, které by jinak nebyly možné. V posledních letech se virtuální realita stává stále více dostupnou a rozšířenou technologií, která se využívá v mnoha odvětvích a má velký potenciál pro budoucí inovace.

 

Internet věcí

Internet věcí (IoT) je technologie, která umožňuje zařízením komunikovat a vzájemně spolupracovat bez zásahu člověka. Základem IoT je propojení všech druhů zařízení, jako jsou domácí spotřebiče, průmyslové stroje, dopravní prostředky, senzory, a mnoho dalších, pomocí internetové sítě.

IoT využívá různé technologie, jako jsou bezdrátové sítě, senzory, čipy s nízkou spotřebou energie a cloudová úložiště dat, aby umožnilo zařízením vzájemně komunikovat a sdílet data. To umožňuje automatizaci a zlepšení efektivity různých procesů a usnadňuje vytváření chytrých domů, měst a průmyslových procesů.

Příkladem využití IoT jsou například chytré domácnosti, které umožňují vzdálené ovládání světel, topení, klimatizace a dalších spotřebičů prostřednictvím chytrých telefonů. V průmyslu se IoT používá k monitorování stavu strojů, sběru dat z různých senzorů a umožňuje tak lépe plánovat údržbu a předcházet výpadkům. IoT také umožňuje zlepšení dopravního řízení a snižování emisí, například prostřednictvím propojení vozidel a informování o dopravní situaci v reálném čase.

Umělá inteligence

Umělá inteligence (AI) je obor informatiky, který se zabývá vytvářením počítačových systémů, které jsou schopné provádět úkoly, které by normálně vyžadovaly lidskou inteligenci. Tyto systémy jsou navrženy tak, aby mohly analyzovat data, učit se z nich a přizpůsobovat se novým situacím.

Existuje několik různých typů umělé inteligence, včetně pravidlových systémů, neuronových sítí, evolučních algoritmů a dalších. Pravidlové systémy využívají jednoduché „když-pak“ pravidla k rozhodování o tom, jaký výstup vygenerovat na základě vstupních dat. Neuronové sítě jsou navrženy tak, aby simulovaly způsob, jakým lidský mozek zpracovává informace, a mohou být použity k rozpoznávání obrazů nebo k předpovídání budoucích hodnot. Evoluční algoritmy simulují přirozený výběr, aby hledaly nejlepší řešení pro konkrétní problém.

AI se používá v mnoha oblastech, jako jsou například autonomní vozidla, zpracování přirozeného jazyka, rozpoznávání řeči, obchodování na burze, diagnostika nemocí, výroba a mnoho dalších.

 

Typy, služby a význam počítačových sítí

Počítačové sítě jsou základem moderní komunikace a umožňují propojování počítačů, mobilních zařízení a dalších technologií, aby mohly komunikovat a vyměňovat si data. Existuje několik typů počítačových sítí, zahrnující:

  1. LAN (Local Area Network) – místní počítačová síť, která se používá k propojení počítačů v jedné budově nebo v blízkém okolí. Typický příklad je počítačová síť v kanceláři nebo v domě.
  2. WAN (Wide Area Network) – rozsáhlá počítačová síť, která propojuje počítače v různých částech světa, například internet.
  3. WLAN (Wireless Local Area Network) – bezdrátová místní počítačová síť, která umožňuje propojení zařízení bez použití kabelů. Typický příklad je Wi-Fi.
  4. MAN (Metropolitan Area Network) – počítačová síť, která propojuje počítače v rámci velkého města nebo oblasti.
  5. VPN (Virtual Private Network) – virtuální privátní síť, která umožňuje vytvořit zabezpečený spojení mezi dvěma počítači vzdálenými od sebe. Používá se například pro vzdálený přístup do firemní sítě.

Význam počítačových sítí spočívá v tom, že umožňují výměnu informací a sdílení zdrojů mezi počítači a dalšími zařízeními. To zahrnuje sdílení souborů, tiskáren a připojení k internetu. Sítě také umožňují vzdálený přístup k počítačům a dalším zařízením, což zvyšuje efektivitu práce a umožňuje lidem pracovat z různých míst. Počítačové sítě také umožňují vzdálenou správu a monitorování zařízení, což je užitečné pro technickou podporu a údržbu.

 

Další pojmy počítačových sítí

Klient je počítač nebo jiné zařízení, které požaduje služby nebo zdroje od jiného počítače nebo serveru v počítačové síti. Klient může požadovat různé druhy služeb, jako jsou e-maily, webové stránky, sdílení souborů a tisk. Klienti obvykle používají speciální software, který umožňuje připojení a komunikaci s jinými počítači v síti.

Server je počítač nebo zařízení v počítačové síti, které poskytuje služby nebo zdroje ostatním počítačům v síti. Tyto služby mohou zahrnovat sdílení souborů, tisk, databáze, e-mailové servery, webové servery a mnoho dalšího. Server může být specializovaný pro jednu konkrétní službu nebo může poskytovat širokou škálu služeb.

Switch je síťové zařízení, které umožňuje komunikaci mezi různými zařízeními v počítačové síti. Switch zpracovává a směruje datové pakety mezi různými zařízeními na základě jejich MAC adresy (fyzická adresa zařízení).

Paketový přenos dat znamená, že data se přenášejí po síti ve formě menších balíčků, tzv. paketů, namísto toho, aby se přenášela jako jeden celek. Tento způsob přenosu umožňuje vysokou účinnost a spolehlivost sítě, protože pokud jeden paket se ztratí nebo zpozdí, ostatní pakety stále dorazí.

IP adresa je unikátní číselný identifikátor přiřazený každému počítači nebo zařízení připojenému k počítačové síti, který umožňuje přesné směrování dat. Existují dva typy IP adres: IPv4 a IPv6. IPv4 adresa se skládá ze 4 oktetů (8-bitových čísel), zatímco IPv6 adresa se skládá z 8 skupin hexadecimálních číslic oddělených dvojtečkami. IP adresy jsou základem pro připojení k internetu a pro komunikaci mezi různými počítači a zařízeními v počítačové síti.

 

Struktura a princip Internetu

Internet je globální počítačová síť, která umožňuje propojení mnoha počítačů a dalších zařízení po celém světě. Jeho struktura se skládá z mnoha menších sítí, které jsou propojeny prostřednictvím směrovačů, které směrují data přes sítě, aby dorazila na správné místo.

Internet funguje na principu komunikace mezi různými zařízeními pomocí standardizovaných protokolů a formátů dat. Protokoly, jako je například protokol HTTP pro webové stránky, FTP pro přenos souborů a SMTP pro e-maily, umožňují zařízením komunikovat a vyměňovat si informace.

Každé zařízení připojené k Internetu má jedinečnou IP adresu, která umožňuje jeho identifikaci a adresování. IP adresa se skládá z číslic oddělených tečkami a má formát xxx.xxx.xxx.xxx. Kromě IP adresy mohou být zařízení identifikována i pomocí jiných identifikátorů, jako jsou například názvy domén.

V Internetu hraje důležitou roli DNS (Domain Name System), což je systém, který překládá názvy domén na odpovídající IP adresy. To umožňuje, aby uživatelé mohli používat snadno zapamatovatelné názvy domén místo složitých IP adres.

Dalším důležitým prvkem Internetu jsou servery, které poskytují různé služby, jako jsou například webové stránky, e-mailové servery, databáze a další. Klienti, což jsou uživatelé nebo jiná zařízení, pak tyto služby využívají pomocí různých aplikací a protokolů.

Celkově lze tedy říci, že Internet funguje na principu propojení mnoha menších sítí a zařízení, které spolu komunikují pomocí standardizovaných protokolů a formátů dat. Díky tomu umožňuje uživatelům přístup k mnoha různým službám a informacím po celém světě.

Datacentra a cloud

Datacentrum je speciálně navržené zařízení, které slouží k ukládání, zpracování a distribuci dat a informací v digitální podobě. Jedná se o rozsáhlé infrastruktury skládající se z mnoha serverů, úložišť dat, sítí a dalších technologií. Datacentra jsou využívána pro ukládání a zpracování velkých objemů dat, jako jsou například finanční transakce, zdravotnické záznamy, vědecké výpočty a mnoho dalšího.

Cloud je pojem označující soubor služeb a technologií, které umožňují ukládání a zpracování dat na vzdálených serverech, ke kterým se uživatelé připojují pomocí internetu. V podstatě se jedná o pronájem výpočetních a úložných kapacit v datacentrech poskytovatelů cloudových služeb. Uživatelé se tak nemusí starat o správu vlastních serverů a infrastruktury a mohou využívat velké množství výpočetních i jiných služeb, jako jsou například e-mailové servery, webové aplikace nebo datové úložiště, bez nutnosti investovat do vlastní infrastruktury.

Cloudové aplikace

Cloudové aplikace jsou programy, které běží na serverech vzdálených datových center a jsou přístupné uživatelům přes internet. Tyto aplikace poskytují uživatelům různé funkce a služby, jako je ukládání a sdílení souborů, správa projektů, účetnictví, komunikace a další.

Fungování cloudových aplikací zahrnuje několik kroků. Uživatel se přihlásí k aplikaci pomocí webového prohlížeče nebo mobilní aplikace. Data a informace jsou pak odeslány z uživatelova zařízení na server cloudového poskytovatele, kde jsou zpracována a následně vrácena zpět uživateli.

Výhody cloudových aplikací zahrnují flexibilitu, škálovatelnost, bezpečnost a snadnou dostupnost kdykoli a kdekoliv. Uživatelé nemusí kupovat, instalovat ani aktualizovat software, protože se aplikace provozují na serverech vzdálených datových center. Toto umožňuje uživatelům snadněji spravovat své projekty a soubory a ukládat je na bezpečném místě.

Příklady cloudových aplikací zahrnují:

  • Google Drive: cloudové úložiště, které umožňuje uživatelům ukládat, sdílet a spravovat soubory online
  • Dropbox: cloudové úložiště pro ukládání, sdílení a synchronizaci souborů mezi různými zařízeními
  • Microsoft Office 365: cloudová verze kancelářského balíku Microsoft Office, která umožňuje uživatelům přistupovat k dokumentům, prezentacím, tabulkám a dalším souborům z jakéhokoli zařízení
  • emaily
  • e-shop
  • stream

 

Hlavní rizika na internetu

Internet nabízí mnoho výhod, ale také nese řadu bezpečnostních rizik. Některá z hlavních bezpečnostních rizik, kterým jsou běžní uživatelé internetu vystaveni, jsou:

  1. Malware a viry: Malware a viry jsou škodlivé programy, které mohou způsobit vážné poškození počítače nebo ukrást citlivé informace. Tyto programy mohou být nainstalovány na počítači, pokud uživatel klikne na infikovaný odkaz nebo stáhne infikovaný soubor.
  2. Phishing: Phishing je technika, kdy útočník se pokouší získat citlivé informace od uživatele, například hesla nebo finanční údaje, tím, že se vydává za důvěryhodnou osobu nebo organizaci. To se často děje prostřednictvím podvodných emailů nebo webových stránek.
  3. Nezabezpečené sítě Wi-Fi: Používání nezabezpečených sítí Wi-Fi může být rizikové, protože útočník může snadno získat přístup k citlivým informacím uživatele, jako jsou hesla, finanční údaje a další.
  4. Identitní krádež: Identitní krádež je způsob, jakým útočník získá citlivé informace od uživatele, jako jsou jméno, adresa, datum narození a další, aby mohl vystupovat jako daný uživatel a získat přístup k jeho účtům.
  5. Sociální inženýrství: Sociální inženýrství je technika, kdy útočník využívá lidské psychologie, aby přiměl uživatele, aby poskytl citlivé informace nebo provedl nebezpečnou akci. To se často děje prostřednictvím podvodných emailů nebo telefonních hovorů.
  6. Cyberobtěžování: Cyberobtěžování je zneužívání internetu k opakovanému obtěžování, šikaně nebo zastrašování uživatele. Tento druh obtěžování může zahrnovat například posílání zpráv nebo emailů plných nenávisti nebo šíření urážlivých materiálů na sociálních sítích.

Základní pravidla ochrany na internetu

  1. Antivirový software: Je důležité mít nainstalován antivirový software, který bude pravidelně aktualizován. Tento software může detekovat a odstranit viry, škodlivý software a další hrozby.
  2. Firewall: Firewall je software, který monitoruje a reguluje připojení k internetu. Pomáhá chránit počítač před neoprávněným přístupem a útoky z internetu.
  3. Pravidelné aktualizace: Je důležité pravidelně aktualizovat software na počítači, včetně operačního systému, aplikací a antivirového softwaru. Aktualizace často opravují bezpečnostní chyby a zlepšují ochranu počítače.
  4. Zabezpečené heslo: Je důležité mít silné heslo a nepoužívat stejné heslo pro více účtů. Heslo by mělo být složeno z kombinace číslic, písmen a speciálních znaků.
  5. Opatrné chování na internetu: Je důležité být opatrný při stahování souborů a otevírání příloh v e-mailech. Také byste měli být opatrní při poskytování svých osobních údajů a hesel.
  6. Zálohování dat: Je důležité pravidelně zálohovat svá data, abyste je mohli obnovit v případě ztráty nebo poškození počítače.
  7. Vypnutí počítače: Pokud nepoužíváte počítač, měli byste ho vypnout nebo přepnout do režimu spánku. To pomůže chránit počítač před útoky z internetu.

 

Digitální stopa

Digitální stopa se týká digitálních stop, které zanecháváme při používání internetu a digitálních technologií. Tyto stopy jsou vytvářeny neustále a zahrnují informace o tom, co děláme na internetu, kde se nacházíme, koho kontaktujeme, co kupujeme, co čteme a další.

K jedné z podstatných složek digitální stopy patří sledování polohy, což znamená, že naše mobilní zařízení mohou být sledována a zaznamenávána poloha, kam se pohybujeme. Další součástí digitální stopy jsou záznamy o přihlašování a pohybu po internetu, které jsou ukládány do našich prohlížečů. Tyto záznamy obsahují informace o tom, které webové stránky jsme navštívili, kdy jsme se přihlásili na své účty a jaké akce jsme na nich vykonávali.

Kromě toho mohou být naše komunikace sledovány a zaznamenávány, což zahrnuje e-maily, textové zprávy, hovory a další formy komunikace. Sledovat mohou také metadata, jako jsou informace o našich kontaktech, čas našich interakcí a další.

Digitální stopa může být problematická z hlediska ochrany našeho soukromí a bezpečnosti. Například, když jsou naše osobní údaje nesprávně zpracovávány nebo zneužity. Zároveň mohou být naše digitální stopy sledovány a použity k cílené reklamě a jiným účelům.

 

Algoritmy sociální sítí

Algoritmy sociálních sítí jsou navrženy tak, aby co nejlépe přizpůsobily obsah uživateli, který ho prohlíží. Tyto algoritmy pracují na základě sběru informací o uživateli, které se týkají například jeho zájmů, předchozího chování na sociální síti, demografických údajů, apod. Tyto informace jsou následně použity k výběru a zobrazování příspěvků, které jsou nejrelevantnější a nejvíce relevantní pro konkrétního uživatele.

Algoritmy také pracují s tzv. „engagementem“ uživatele, což je aktivita, kterou uživatel na sociální síti vykonává, jako například komentování, sdílení a „lajkování“ příspěvků. Sociální sítě se snaží zajistit, aby uživatelé byli co nejvíce angažovaní, protože to pomáhá zvyšovat jejich návštěvnost a zisk.

Algoritmy také mohou být kontroverzní, protože mohou přispět k vytváření informačních bublin a filtrování obsahu, což znamená, že uživatelé se mohou dostat pouze k obsahu, který je v souladu s jejich názory a zájmy, což může vést k polarizaci a šíření dezinformací.

V poslední době se proto objevily snahy regulovat tyto algoritmy a zlepšit transparentnost jejich fungování. Některé sociální sítě také umožňují uživatelům přizpůsobovat svou vlastní zkušenost a obsah, který se jim zobrazuje.

Cookies

Cookies jsou malé textové soubory, které jsou uloženy na počítači uživatele po navštívení webové stránky. Tyto soubory obsahují informace o uživateli a jeho činnosti na dané webové stránce, jako jsou například preference uživatele, informace o přihlášení, historii návštěv a další. Cookies se používají k různým účelům, včetně personalizace obsahu, analýzy návštěvnosti, sledování uživatelského chování a reklamy.

Cookies jsou běžně používány na webových stránkách, aby uživatelé nemuseli opakovaně zadávat stejné informace a mohli se pohodlněji pohybovat po stránkách. Cookies jsou také důležitým nástrojem pro poskytování personalizovaného obsahu, jako jsou reklamy a doporučení produktů. Některé cookies jsou ale také používány k sledování uživatelů a jejich chování na internetu, což může být považováno za porušení soukromí.