Vznik ČSR
Vznik Československa byl výsledkem rozpadu Rakousko-Uherska na konci první světové války. Na základě dohody z Saint-Germain-en-Laye, podepsané 10. září 1919, byla zřízena nová demokratická republika, která se skládala ze dvou hlavních etnických skupin – Čechů a Slováků.
Za hlavního aktéra vzniku Československa lze považovat T. G. Masaryka, který byl představitelem českého národního hnutí a bojoval za samostatnost českých zemí v rámci Rakouska-Uherska. Po vypuknutí první světové války odešel do exilu do Spojených států, kde se snažil získat podporu pro českou nezávislost. Po válce se mu to podařilo, a tak se Masaryk stal prezidentem nově vzniklého Československa.
Vznik Československa byl také důsledkem rozpadu Rakousko-Uherska na základě Versailleské smlouvy. Nově vzniklý stát byl postaven na zásadách demokracie, rovnosti a spravedlnosti. Masaryk a jeho spolupracovníci se snažili vytvořit moderní a prosperující stát, který by byl příkladem pro celou Evropu.
Hospodářství ČSR
Po vzniku ČSR se země začala industrializovat a modernizovat, což vedlo k rychlému ekonomickému růstu. Byla vytvořena silná průmyslová základna, včetně automobilového průmyslu, elektrotechniky a chemického průmyslu. Vznikla státní banka (Československá národní banka) a byla zavedena nová měna – koruna. V roce 1929 však ČSR jako mnoho jiných zemí světa postihla Velká hospodářská krize, která způsobila značné ekonomické obtíže.
Politický vývoj ČSR
Politický systém Československé republiky (ČSR) v období 1918-1938 byl založen na ústavě, která byla schválena v roce 1920. Jednalo se o demokratický systém, kde největší pravomoci má vláda a parlament. V parlamentu se prosazovaly různé politické strany s různými politickými programy. Politickým představitelem v ČSR byl první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který zastával tuto funkci až do roku 1935, kdy rezignoval kvůli osobním a zdravotním důvodům. Jeho nástupcem se stal Edvard Beneš, který byl prezidentem až do roku 1938, kdy se po Mnichovské dohodě rozhodl odejít do exilu.
Mezi nejvýznamnější politické strany v ČSR patřily:
- Československá sociálně demokratická strana (ČSSD) – byla to levicová strana s kořeny v dělnickém hnutí. Jejím představitelem byl například Antonín Němec.
- Národní socialistická strana (NSS) – byla to nacionalistická strana. Jejím představitelem byl například Václav Klofáč.
- Agrární strana (AS) – byla to středová strana, která zastupovala zájmy venkovského obyvatelstva. Jejím představitelem byl například Antonín Švehla.
- Komunistická strana Československa (KSČ) – byla to marxisticko-leninská strana s cílem zavedení socialismu. Jejím představitelem byl například Klement Gottwald.
- Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (RSZML) – byla to konzervativní strana, která prosazovala zájmy zemědělských a malorolnických obyvatel. Jejím představitelem byl například Rudolf Beran.
- Československá strana lidová (ČSL) – strana zastávala křesťanské názory a sociální encykliku papeže Lva XIII. Od roku 1922 byla vedena katolickým knězem Janem Šrámkem.
- Československá národní demokracie (ČsND) vznikla po válce spojením Mladočechů s dalšími pravicovými a středovými stranami. Ideologicky by se dala charakterizovat jako národně radikální a ekonomicky liberální strana. Vedli ji Karel Kramář a do své předčasné smrti Alois Rašín. Volena byla vyššími a středními vrstvami. Podporovala soukromé podnikání, bankovnictví a průmysl.
Komunismus a fašismus
Komunismus a fašismus jsou dva odlišné politické ideologie, které vznikly v 20. století a měly významný vliv na světové dějiny.
Komunismus je ideologie, která vychází z myšlenek Karla Marxe a Friedricha Engelse. Komunisté věří v kolektivní vlastnictví produktů práce, což znamená, že všechny zdroje jsou v rukou lidí a nejsou vlastněny soukromými osobami. Komunisté se snaží dosáhnout rovnosti a spravedlnosti tím, že odstraňují soukromé vlastnictví a dávají větší moc do rukou lidí.
Na druhé straně fašismus je ideologie, která klade důraz na silný stát a vůdcovství. Fašisté obvykle prosazují národní jednotu, militarismus a zvýšenou kontrolu nad občany. Fašismus se obvykle vyznačuje autoritářským režimem, kde vláda má absolutní moc a občané nemají žádné svobody nebo práva.
Světová hospodářská krize
Světová hospodářská krize byla období, které probíhalo v letech 1929 až 1939 a ovlivnilo hospodářskou situaci téměř celého světa. Krize začala v USA po pádu burzy v říjnu 1929 a rychle se rozšířila do celého světa. Následovaly bankovní krize, ztráty pracovních míst a obecná stagnace ekonomiky.
Hlavní příčinou krize byla příliš velká poptávka po akciích, která vedla ke spekulacím na burze a nakonec ke kolapsu akciového trhu. To způsobilo, že se mnoho investorů a bank ocitlo v obrovských ztrátách, což vedlo k mnoha bankovním krizím a hospodářské nejistotě.
Další faktory, které krizi prohloubily, byly protekcionistické hospodářské politiky mnoha zemí, což znamenalo, že se mezinárodní obchod zpomalil, a také špatná regulace bankovního sektoru, což umožnilo bankám rizikově investovat a vytvářet spekulativní bubliny.
Krize měla velký dopad na celou společnost. Mnoho lidí přišlo o práci a o své úspory, což vedlo ke zhoršení sociálních podmínek a rostoucí chudobě. Krize také vedla k růstu politické nestability, což v konečném důsledku přispělo k vypuknutí druhé světové války.
Hospodářská krize v Československu
Zpomalení hospodářského růstu v Československu se projevilo zejména v průmyslovém sektoru, kde se snížila produkce a následně i počet zaměstnanců. Některé průmyslové odvětví dokonce musely uzavřít. V zemědělství došlo ke snížení poptávky po potravinách, což vedlo ke snížení cen a příjmů zemědělců.
Československo se snažilo krizi řešit pomocí státních intervencí a zvyšování výdajů na veřejné projekty, jako byly stavby silnic, železničních tratí a další infrastruktury. Vláda také podporovala výrobu a vývoz produktů, aby pomohla zvýšit exportní příjmy země.
Navzdory opatřením však hospodářská situace v Československu zůstala velmi obtížná a trvala až do konce 30. let.
Mezinárodní situace v letech 1918 – 1938
Evropa
Mezinárodní situace v Evropě před druhou světovou válkou byla velmi napjatá. Po první světové válce došlo k rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku nových států, což mělo za následek vznik mnoha menších států, které měly různé politické a hospodářské zájmy. Navíc hospodářská krize v letech 1929-1933 a politické nestability, například v Německu, vedly k posilování extremistických stran a hnutí.
V roce 1933 se v Německu dostal k moci nacistický režim pod vedením Adolfa Hitlera, který prosazoval nacionalistické a rasistické ideje a snil o expanzi německého území. Hitler se snažil získat podporu německých menšin v jiných evropských státech, což vedlo k napětí mezi Německem a jeho sousedy.
Dalším faktorem, který přispěl k napětí, bylo porušování Versailleské smlouvy ze strany Německa. Hitler začal rozšiřovat německé ozbrojené síly a anektovat území, jako například obsazení Rakouska v roce 1938.
Velká Británie a Francie, které měly s Německem spojenecké vztahy, se snažily udržet mír, ale nakonec byly nuceny konat. V roce 1939, když Hitler překročil hranice Polska, Velká Británie a Francie vyhlásily Německu válku. To byl začátek druhé světové války.
Svět
Situace mimo Evropu v letech 1918-1939 byla velmi pestrá a různorodá. Na počátku tohoto období se světové mocnosti snažily obnovit své zájmy v koloniálních oblastech, které byly v drtivé většině pod evropskou kontrolou. V roce 1919 vzniklo Společnost národů, organizace založená na principu kolektivní bezpečnosti a spolupráce mezi státy, která měla pomoci udržovat mír a stabilitu po celém světě.
V roce 1929 se v USA rozšířila hospodářská krize, která se stala globální a postihla i další části světa, jako například Jižní Ameriku a Asii. V Asii v této době docházelo k politickým a sociálním změnám. V Číně došlo k vyhlášení republiky a později k občanské válce, která trvala až do roku 1949. V Indii docházelo k rostoucímu odporu proti britské nadvládě a za nezávislost se aktivně bojovalo.
V Africe byla situace značně ovlivněna kolonialismem, který měl často negativní dopady na místní obyvatelstvo. V této době vznikaly různé nacionalistické a osvobozenecké hnutí, která usilovala o nezávislost na evropských koloniálních mocnostech.
V celkovém dění v této době sehrála významnou roli i situace v Sovětském svazu, kde probíhaly masové industrializace a kolektivizace zemědělství, ale také politické čistky a represivní opatření, které měly za následek mnoho obětí. Na druhé straně zde také vznikala levicová hnutí, která podporovala komunistickou ideologii a usilovala o šíření revoluce po celém světě.
Vynálezy a technický pokrok do roku 1939
Do roku 1939 došlo k významnému technickému pokroku a vynálezům, které měly značný dopad na celosvětové dění. Mezi nejslavnější vynálezy a technické novinky tohoto období patří:
- Elektrifikace – elektrifikace a zavedení elektrického proudu do průmyslu a domácností znamenalo zásadní změnu v naší společnosti.
- Automobil – vynález automobilu a rozvoj automobilového průmyslu umožnil masovou výrobu a rozšíření automobilů jako dopravního prostředku po celém světě.
- Letecká doprava – rozvoj letectví a letadlových lodí umožnil přepravu zboží a osob na velké vzdálenosti a zkrátil dobu cesty.
- Film – rozvoj kinematografie a vynález zvukového filmu přinesly novou formu zábavy a kultury.
- Radio – rozmach rozhlasu umožnil rychlý a široký přenos zpráv, hudby a kulturních pořadů.
- Penicilin – objev penicilinu jako prvního antibiotika výrazně přispěl ke zlepšení léčby infekčních chorob.
- Gramofon – vynález gramofonu umožnil nahrávání hudby a hlasu a vytvořil základ pro pozdější vývoj audiovizuální techniky.
- Radar – vynález radaru umožnil rychlé a přesné detekování objektů na velké vzdálenosti a stal se klíčovým prvkem pro obranné a vojenské účely.
Vznik SdP
Sudetoněmeckou stranu (SdP) založil v roce 1933 Konrád Henlein s cílem získat pro německé menšiny v Československu větší práva a autonomii. SdP využívala protižidovskou rétoriku a zasazovala se o sjednocení s Německem.
Sudetoněmecká strana se v parlamentních volbách v roce 1935 stala nejsilnější stranou na československém území s podporou asi 1,3 milionů voličů. V roce 1938, když nacistické Německo usilovalo o anexi Sudet, SdP spolupracovala s nacistickým režimem a požadovala větší práva pro sudetské Němce. Tato situace nakonec vedla k Mnichovské dohodě, která umožnila Německu anektovat Sudety a později i zbytek Československa.
Je třeba poznamenat, že ne všichni němečtí občané v Československu podporovali SdP a nacistické ideje. Mnozí z nich se naopak identifikovali s československou státností a odmítali nacistickou agresi vůči jejich vlasti.
Mnichovská dohoda a důsledky pro Československo
Mnichovská dohoda byla podepsána 29. září 1938 v Mnichově nacistickým Německem, fašistickou Itálií, Velkou Británií a Francií. Dohoda se týkala územního rozdělení Československa a především Sudet. Německo chtělo tato území připojit k Říši, protože v nich žilo převážně německé obyvatelstvo.
Československá vláda nebyla na jednání pozvána a nebyla tedy ani přizvána k podpisu dohody. Výsledkem bylo, že bylo předáno Německu území Sudet bez ohledu na to, co si o tom myslí československý stát a jeho občané. Tento ústup ze strany západních států zásadně oslabil postavení Československa a dal Hitlerovi signál, že se může s jeho expanzí nadále bez potíží rozpínat.
Důsledky Mnichovské dohody pro Československo byly katastrofální. Kromě územní ztráty Sudet přišlo o významnou část průmyslu, zbraní a obranných staveb, což oslabilo obranyschopnost státu. Navíc výsledek Mnichova vyvolal v zemi značnou vlnu nacionalistického hnutí.
Druhá světová válka
Příčiny
Druhá světová válka byla globální konflikt, který trval v letech 1939 až 1945. Byla způsobena řadou faktorů a událostí, které vedly ke konfliktu mezi mnoha zeměmi a bloky. Některé z hlavních příčin druhé světové války zahrnují:
- Nacistické Německo a jeho agresivní expanze: Od doby, kdy se Adolf Hitler stal kancléřem v roce 1933, začal nacistický režim ve snaze obnovit německou velmoc a ukončit ponížení z Versailleské smlouvy provádět agresivní expanzi. Německo anektovalo Rakousko v roce 1938 a poté obsadilo Sudety v roce 1939.
- Appeasement politika: V reakci na německou expanzi se západní mocnosti, jako Británie a Francie, rozhodly zvolit politiku appeasementu, tj. uspokojování požadavků Německa, aby se vyhnuly konfliktu. Tento přístup však umožnil Německu provádět další agresivní kroky.
- Nevyřešené problémy po první světové válce: Versailleská smlouva z roku 1919 po první světové válce stanovila mnoho omezení pro Německo, což vedlo k nespokojenosti v německé společnosti a umožnilo nástup nacistického režimu.
- Japonská expanze v Asii: Japonsko se v 30. letech 20. století pokoušelo expanzi do Asie, což vedlo k napětí s USA a dalšími západními mocnostmi.
- Smlouva Molotov-Ribbentrop: V roce 1939 podepsaly Německo a Sovětský svaz tajnou dohodu o nenapadení, což umožnilo Německu napadnout Polsko bez obav z reakce ze strany Sovětského svazu
- Hospodářská krize -měla devastující dopad na ekonomiky mnoha zemí. To vedlo k nezaměstnanosti, chudobě a sociálním problémům, což zase vedlo k politické nestabilitě a vzestupu extremistických politických hnutí, jako byly nacisté v Německu. Způsobila také ztrátu důvěry v mezinárodní finanční systém a zhoršila vztahy mezi zeměmi, protože se země začaly uzavírat a chránit své vlastní trhy. V důsledku hospodářské krize a politické nestability se mnoho zemí stalo náchylnými k přijetí agresivních politických režimů, jako bylo Nacistické Německo a Fašistické Itálie. Tyto režimy se poté staly agresivními vůči svým sousedům a vedly k dalšímu zhoršení mezinárodních vztahů.
Průběh vojenských operací druhé světové války v Evropě
Druhá světová válka v Evropě začala 1. září 1939, kdy Německo napadlo Polsko. To vedlo k tomu, že Francie a Spojené království vyhlásily válku Německu. V prvních měsících války Německo rychle dobylo Polsko a poté se zaměřilo na invazi do západní Evropy. V květnu 1940 Německo zaútočilo na Nizozemsko, Belgii a Lucembursko, a během několika týdnů dobylo celou západní Evropu. Francie kapitulovala a Spojené království bylo nuceno ustoupit z pevninské Evropy.
Následovala bitva o Británii. Byla to vzdušná bitva mezi britským Královským letectvem (RAF) a německým Luftwaffe. Německo se snažilo dosáhnout vzdušné nadvlády nad Británií, aby mohlo vést invazi na ostrovy. RAF však dokázalo útoky Luftwaffe odrazit díky své technologické vyspělosti a organizaci. Bitva trvala od července do října 1940 a i když způsobila velké ztráty na obou stranách, britské vítězství bylo klíčové pro obranu Británie a celkový průběh války.
Po tomto úspěchu se Německo zaměřilo na invazi do Sovětského svazu. Operace Barbarossa, která začala v červnu 1941, byla do té doby největší invazí v dějinách. Německo však narazilo na silný odpor sovětské armády a boje byly mimořádně krvavé. I přesto, že Německo obsadilo velkou část evropské části Sovětského svazu, nedokázalo obsadit Moskvu nebo Petrohrad.
V roce 1942 Německo zahájilo invazi do Severní Afriky, aby získalo kontrolu nad ropnými poli v této oblasti. Nicméně, spojenecké síly pod vedením generála Eisenhowera se brzy dostaly do konfliktu s německou armádou v bitvě u El Alameinu v Egyptě a nakonec je donutily k ústupu ze Severní Afriky.
V roce 1943 se Sovětský svaz začal vrhat na nacistické vojska, která se nacházela na jeho území, a nakonec je donutil k ústupu z velké části Sovětského svazu. Zároveň spojenecké síly začaly invazi do Itálie, což vedlo k pádu fašistického režimu v Itálii.
V roce 1944 se spojenecké síly vylodily v Normandii. To vedlo k osvobození západní Evropy a nakonec i k pádu Německa. Po osvobození Francie pokračovaly spojenecké síly v postupu směrem na východ až do Berlína.
8. května 1945 Německo kapitulovalo, čímž skončila druhá světová válka v Evropě. Válka měla obrovské lidské a materiální ztráty a zanechala.
Vojenské operace mimo Evropu
Druhá světová válka byla globální konflikt, který se rozšířil i mimo Evropu. V Asii, Tichomoří a Africe se válka odehrávala na různých frontách a měla různé průběhy.
Japonsko, které bylo členem Osy, se stalo agresorem v Tichomoří a zaútočilo na Spojené státy. 7. prosince 1941 Japonsko překvapivě zaútočilo na americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havaji, což vedlo k vstupu Spojených států do války. Japonsko využilo svého územního rozsahu a brzy dobylo velké části Asie, včetně Číny, Filipín a jihovýchodní Asie.
V Africe probíhaly boje mezi spojeneckými a německými silami. Britové se snažili udržet kontrolu nad Suezským průplavem, který byl klíčový pro zásobování spojeneckých sil v oblasti. Po několika letech bojů a změně velitelství se spojeneckým silám podařilo Němce v Africe porazit v roce 1943.
Na Tichomoří probíhaly mnohé boje mezi Japonskem a spojeneckými silami, především Spojenými státy. Po bitvě u Midway v roce 1942 se situace obrátila a Spojené státy začaly postupovat na japonské území. Boje byly velmi tvrdé a často využívaly guerillové taktiky.
V roce 1945 Spojené státy použily atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, což donutilo Japonsko ke kapitulaci. Válka v Tichomoří tak skončila a Japonsko se stalo jedním z největších poražených států v druhé světové válce.
Celkově lze říci, že druhá světová válka mimo Evropu byla charakterizována velkými ztrátami na životech a velkými materiálními škodami. Nicméně, přestože válka v Evropě skončila dříve než ta mimo ni, konflikt mimo Evropu pokračoval déle a byl mnohem náročnější na bojovou sílu a zdroje.
Ztráty a útrapy obyvatelstva
Druhá světová válka byla jedním z nejkrvavějších konfliktů v historii lidstva a způsobila velké ztráty a útrapy obyvatelstva po celém světě. Zde je několik faktů o ztrátách a útrapách, které válka způsobila:
- Celkový počet obětí druhé světové války se odhaduje na více než 70 milionů, z toho zhruba 50 milionů civilistů.
- V Evropě zahynulo zhruba 35 milionů lidí, v Asii kolem 20 milionů a v Africe a na Středním východě více než 2 miliony.
- V průběhu války byli zabiti nejen vojáci na bojištích, ale také civilisté během bombardování měst, masakrů a vyhlazování.
- Mnoho obyvatelstva bylo nuceno opustit své domovy a hledat útočiště v jiných zemích nebo v uprchlických táborech.
- Ženy byly často nuceny pracovat v továrnách a v jiných odvětvích, aby nahradily muže, kteří byli vysláni na frontu.
- Mnoho lidí trpělo podvýživou, nemocemi a chudobou kvůli válce, která omezila zásobování potravin a dalších základních potřeb.
Celkově lze říci, že druhá světová válka měla devastující dopad na obyvatelstvo po celém světě a zanechala po sobě dlouhotrvající důsledky, které se projevily i v následujících letech a desetiletích.
Holocaust
Holokaust byl systematický genocidní masakr Židů, Romů, osob s mentálním a fyzickým postižením a dalších skupin považovaných za nepřátele nacistického režimu během druhé světové války. Byl součástí širší politiky nacistického Německa, která měla za cíl odstranit z Evropy všechny skupiny, které byly považovány za rasově nebo jinak podřadné.
Holokaust začal v Německu v roce 1933, kdy nacistická strana převzala moc a začala uplatňovat politiku rasové čistoty. V roce 1939 se nacistické Německo rozhodlo provést konečné řešení židovské otázky, což znamenalo vyhlazení všech Židů v Evropě. Tento plán byl realizován prostřednictvím vyhlazovacích táborů, ghett a dalších metod, které vedly k masovému zabíjení nevinných lidí.
V koncentračních táborech byli lidé nuceni pracovat v nelidských podmínkách, byli mučeni a hladověli. Výsledkem byla smrt milionů lidí, z nichž většina byli Židé. Další Židé byli zabiti během masových poprav, vražd na ulicích a dalších akcích.
Kromě Židů byli také vyhlazeni Romové, lidé s mentálním a fyzickým postižením, polští intelektuálové, komunisté a další skupiny považované za nepřátele nacistického režimu. Celkový počet obětí holokaustu se odhaduje na šest milionů Židů a několik set tisíc dalších lidí.
Holokaust je jedním z nejtemnějších a nejstrašnějších kapitol v dějinách lidstva a zanechal po sobě hluboké a trvalé důsledky.
Protektorát Čechy a Morava
Protektorát Čechy a Morava bylo území vytvořené nacistickým Německem na území bývalého Československa během druhé světové války. Existoval mezi lety 1939 a 1945 a byl pod přímou nacistickou kontrolou.
V čele protektorátu stál říšský protektor, což byl německý politik jmenovaný přímo Adolfem Hitlerem. Během existence protektorátu se vystřídalo několik protektorů:
- Konstantin von Neurath (1939–1941)
- Reinhard Heydrich (1941)
- Kurt Daluege (1942–1943)
- Wilhelm Frick (1943–1945)
Významné události protektorátu zahrnují:
-
- března 1939: okupace zbytku Čech a Moravy nacistickým Německa a vznik protektorátu Čechy a Morava
- října 1939: zákaz oslav výročí vzniku Československa a následné uzavření vysokých škol (17.11)
- května 1942: atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha
- 1944: vypuknutí Slovenského národního povstání, které vedlo k nasazení německých vojáků proti českým partyzánům
- dubna 1945: Rudá armáda vstupuje na území protektorátu a začíná boj o osvobození
Zahraniční a domácí odboj v Protektorátu Čechy a Morava
Během druhé světové války existoval v Protektorátu Čechy a Morava jak zahraniční, tak i domácí odboj.
Zahraniční odboj zahrnoval exilové vlády v Londýně a Washingtonu, kde se organizovalo a plánovalo povstání a sabotáže proti nacistickému režimu v Protektorátu. Zahraniční odboj také zahrnoval paradesantní výsadky, kteří byli vysazeni na území Protektorátu a kteří se snažili provádět sabotáže a podporovat domácí odboj.
Domácí odboj byl složen z mnoha skupin a organizací, které se snažily sabotovat nacistický režim a pomáhat pronásledovaným. Tyto skupiny zahrnovaly odbojové skupiny jako byly například Vojenská organizace pohraničního území, Obrana národa, Petiční výbor Věrni zůstaneme a další. Odbojové skupiny se snažily shromažďovat informace o nacistických aktivitách a poskytovat úkryty pronásledovaným, zejména Židům a Romům.
Domácí odboj se také snažil provádět sabotáže, jako byly například atentáty na vysoké nacistické funkcionáře a útoky na nacistické vojenské cíle. Významným útokem byla například operace Anthropoid, při níž byl v roce 1942 zavražděn zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich.
Odboj byl ovšem nucen operovat v tajnosti a v neustálém strachu z odhalení. Mnoho odbojových bojovníků bylo zatčeno, mučeno a popraveno nacistickým režimem. Přesto se odbojové skupiny stále snažily bojovat proti nacistickému režimu a připravovat se na osvobození země.
Konec druhé světové války v Evropě a Japonsku
Konec druhé světové války v Evropě:
V roce 1944 se spojeneckým silám podařilo vylodit v Normandii v rámci operace Overlord a postupně osvobodili západní a střední Evropu. Východní fronta se posunovala pomalu, ale stále hlouběji na území Německa, až nakonec v dubnu 1945 dosáhla Berlína. V té době byla nacistická vláda prakticky rozbita a Adolf Hitler spáchal sebevraždu. Nacistické Německo kapitulovalo 7. května 1945, což byl konec války v Evropě.
Konec druhé světové války v Japonsku:
Po kapitulaci Německa se Spojené státy soustředily na válku v Tichomoří proti Japonsku. V roce 1945 Spojené státy zahájily masivní bombardování japonských měst, včetně Hirošimy a Nagasaki, které způsobily obrovské ztráty na životech a následky pro mnoho lidí v podobě ozáření a dlouhodobých zdravotních problémů. 14. srpna 1945 se Japonsko vzdalo spojeneckým silám a 2. září 1945 byla podepsána kapitulace Japonska na palubě americké lodi USS Missouri v Tokijském zálivu.
Kapitulace Japonska znamenala konec druhé světové války a ukončení válečných konfliktů po celém světě.
Politické důsledky druhé světové války
Druhá světová válka měla značné politické důsledky pro celý svět. Některé z nich zahrnují:
- Vznik Spojených národů: Na konci druhé světové války byly Spojené státy, Velká Británie, Sovětský svaz a další země sjednoceny v naději, že takový systém pomůže udržet světový mír. Byla vytvořena Organizace spojených národů (OSN), aby koordinovala mezinárodní spolupráci a řešila mezinárodní konflikty.
- Rozdělení světa na dva bloky: Po druhé světové válce se svět rozdělil na dva hlavní bloky – západní blok, který byl veden Spojenými státy a Velkou Británií, a východní blok, který byl veden Sovětským svazem. Toto rozdělení se označuje jako studená válka a trvalo až do pádu Berlínské zdi v roce 1989.
- Vznik nových států: Po druhé světové válce byla Evropa rozdělena na nové státy a hranice byly přepracovány. Například vznikla země Izrael, Indie a Pákistán.
- Ztráta koloniální moci: Mnoho koloniálních mocností ztratilo svou moc po druhé světové válce. Například Velká Británie ztratila svou kontrolu nad Indií, Pákistánem a mnoha dalšími zeměmi.
- Založení evropských integračních organizací: Po druhé světové válce bylo založeno několik evropských integračních organizací, jako je Evropská unie, aby bylo možné koordinovat hospodářskou a politickou spolupráci mezi evropskými zeměmi.
- Růst vlivu Spojených států: Po druhé světové válce se Spojené státy staly světovou supervelmocí. Země byla ekonomicky silná a měla největší armádu na světě.
Československo v letech 1945 – 1948
Po skončení druhé světové války se v Československu vrátila exilová vláda. KSČ se stala nejsilnější politickou stranou. V prvních poválečných letech došlo v Československu k národnímu očištění, během kterého byly postaveny před soud kolaborantské skupiny a došlo k odsunu německého obyvatelstva z Československa. V této době byla také přijata řada sociálních reforem, jako například znárodnění bank, těžebního průmyslu nebo velkostatků.
V souvislosti s vývojem v letech 1945-1948 je důležité zmínit i vznik Národní fronty, která byla založena na jaře 1945. Národní fronta měla být politickým fórem, kde se mohly setkávat různé strany a organizace a dohodnout se na společném postupu. Nicméně postupně se stala významným nástrojem pro ovládnutí politického života komunisty, kteří měli v Národní frontě výraznou převahu.
V roce 1946 proběhly volby do Národního shromáždění, které byly v té době největšími a nejvýznamnějšími volbami v historii Československa. KSČ při nich získala téměř 40 % hlasů a stala se nejsilnější politickou stranou. Vládní koalice byla složena z více stran, včetně lidovců a sociálních demokratů, ale fakticky se jednalo o vládu vedenou KSČ.
Volební výsledek z roku 1946 měl zásadní vliv na politický vývoj v Československu, protože umožnil KSČ získat klíčové pozice v politickém systému.
Únor 1948
Komunistický převrat v Československu, známý také jako únorový převrat. V té době byla v Československu vláda složená z několika politických stran, včetně komunistů. Komunisté však měli v rukou klíčová ministerstva a postupně se snažili ovládnout politický systém.
V roce 1947 se konala národní akce, během které komunisté začali postupně ovládat klíčové pozice v armádě, policii a bezpečnostních složkách. V únoru 1948 pak komunisté převzali plnou moc, když došlo k rezignaci nekomunistických ministrů a prezident Edvard Beneš abdikoval. Nový kabinet byl tvořen výhradně komunisty a Klement Gottwald se stal premiérem. Tím začal období komunistického režimu v Československu, který trval až do roku 1989.
Únorový převrat byl proveden s podporou Sovětského svazu, který chtěl mít v Československu loajálního spojence. Převrat vedl ke komunistickému monopolu na moc v zemi, útlaku politických odpůrců a k zavedení totalitního režimu, který ovládal všechny sféry života.
Studená válka
Studená válka byl geopolitický konflikt mezi dvěma světovými mocnostmi – Spojenými státy a Sovětským svazem, který trval přibližně od konce druhé světové války až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Tento konflikt byl charakterizován politickým, hospodářským a vojenským napětím mezi těmito dvěma mocnostmi a jejich spojenci.
Mezi nejdůležitější události studené války patří:
- Trumanova doktrína – politika, kterou Spojené státy zavedly, aby podpořily země, které by se mohly stát komunistické.
- Blokáda Berlína – Sovětský svaz zablokoval všechny přístupové cesty do západního Berlína, což vedlo k mezinárodní krizi.
- Korejská válka – konflikt mezi komunistickou Severním Koreou a demokratickou Jižním Koreou. Jeden z prvních střetů mezi Západem a Východem. Korejská krize skončila rozdělením na dva státy a příměřím trvajícím dodnes.
- Kuba a kubánská raketová krize – krize, která nastala poté, co Sovětský svaz umístil raketové zbraně na Kubě, což vedlo k napětí mezi Spojenými státy a Sovětským svazem a téměř k vojenskému konfliktu.
- Vietnam – dlouhodobý konflikt, ve kterém Spojené státy podporovaly Jižní Vietnam proti komunistickému Severu. Válku vyhrál komunistický Sever a USA se muselo opustit Vietnam.
- Závod ve zbrojení – v průběhu studené války se obě strany snažily získat převahu ve vojenské technologii, což vedlo k závodu ve zbrojení a stavbě mohutných vojenských sil.
- Perestrojka a glasnosť – politické reformy, které inicioval sovětský vůdce Michail Gorbačov, které nakonec vedly k pádu Sovětského svazu a ukončení studené války.
Země východního bloku
Východní blok byl aliancí států vedených Sovětským svazem a vznikl po druhé světové válce jako protiváha k Západnímu bloku. Východní blok byl charakterizován jako socialistický a měl plánovanou ekonomiku. Sovětský svaz byl vedoucí silou Východního bloku a většina zemí v něm byla jeho satelity (včetně Československa).
Některé země Východního bloku zahrnovaly:
- Polsko: Po druhé světové válce se Polsko stalo socialistickou republikou s plánovanou ekonomikou a většinou vlastnictví veřejným. V roce 1956 došlo k povstání v Poznani, ale polská vláda ho potlačila. V roce 1980 se v Gdaňsku zformovala Solidarita, odborová organizace, která se postavila proti komunistické vládě. V roce 1989 vypukla revoluce, která změnila Polsko v demokratickou zemi.
- Maďarsko: V roce 1949 se Maďarsko stalo lidovou republikou a členem Východního bloku. V roce 1956 došlo k povstání proti komunistické vládě a Sovětský svaz vyslal vojska, aby povstání potlačil. V roce 1989 Maďarsko zrušilo komunistický systém a posléze se zde uskutečnily první svobodné volby.
- Rumunsko: Po druhé světové válce se Rumunsko stalo socialistickou republikou. V roce 1965 se stal generálním tajemníkem komunistické strany Nicolae Ceaușescu, který zavedl tvrdou diktaturu. V roce 1989 byl Ceaușescu svržen a popraven a v Rumunsku nastupuje demokracie.
- Bulharsko: V roce 1946 se Bulharsko stalo lidovou republikou s jednopartyjním systémem. V roce 1989 byla komunistická vláda svržena a Bulharsko se stalo demokratickou republikou.
- NDR (Východní Německo): Východní Německo bylo založeno v roce 1949 jako socialistický stát s plánovanou ekonomikou. V roce 1961 byla postavena Berlínská zeď, která oddělovala Východní a Západní Berlín. V roce 1989 padla Berlínská zeď a oba německé státy se v roce 1991 opět spojily.
Západní země
Západní blok po druhé světové válce byl spojencem vedeným Spojenými státy, který se snažil bránit expanzi komunismu v Evropě. Byl to blok demokratických zemí s kapitalistickým hospodářstvím a vyspělou průmyslovou základnou.
Spojené státy se po druhé světové válce staly jedním z nejmocnějších světových hráčů a převzaly vedoucí roli v západním bloku. Vnější politiku USA charakterizovalo boj proti komunismu, což vedlo k rozsáhlým intervencím a operacím v Asii a Latinské Americe.
Západní Německo se stalo jedním z nejvýznamnějších ekonomických hráčů Evropy, zejména díky svému hospodářskému zázemí a vysokému vzdělávacímu standardu. Během 50. let se začal pomalu zotavovat z války a v 60. letech začal procházet obdobím hospodářského zázraku.
Francie byla po druhé světové válce rozdělena politickými ideologiemi a konflikty, ale nakonec se stabilizovala jako demokratický stát s vyspělou ekonomikou. Přestože Francie zůstala jedním z nejmocnějších evropských hráčů, ekonomická stagnace v 70. letech ji vedla ke snaze o posílení evropské integrace.
Velká Británie ztratila postavení světové velmoci, ale stala se jedním z hlavních hráčů v západním bloku. Britská ekonomika se v průběhu 50. let pomalu zotavovala a v 60. letech prošla obdobím hospodářského rozmachu. V 70. letech se však britská ekonomika opět dostala do krize a země se ocitla v politické nestabilitě, která vyústila v konec vlády labouristů a nástup konzervativců.
Destalinizace a události roku 1956 v Polsku a Maďarsku
Destalinizace byl proces, který se odehrál v Sovětském svazu po smrti Josifa Stalina v roce 1953. Tento proces měl za cíl zbavit se kultu osobnosti, který se kolem Stalina vybudoval, a snížit míru represí v zemi. Tento proces se ale brzy rozšířil i do jiných zemí východního bloku, jako byly Polsko a Maďarsko.
V Polsku se destalinizace projevila například v uvolnění některých politických vězňů, zrušení některých opatření, která měla být více demokratická. V roce 1956 se objevily protesty v Poznani, které byly potlačeny násilím. Polsko se v té době nacházelo v těžké ekonomické situaci a většina obyvatel měla dost silný pocit nevole a nespokojenosti s komunistickým režimem.
V Maďarsku se destalinizace projevila například v uvolnění některých opatření a návratu politických vězňů. Nicméně v roce 1956 se v Maďarsku rozvinuly velké protesty, které se brzy proměnily v masové povstání proti komunistickému režimu. Občané Maďarska požadovali více svobody, demokracie a nezávislosti na Sovětském svazu. Sovětský svaz ale na tyto požadavky reagoval invazí vojsk a potlačením povstání silou.
Tyto události také ukázaly, že Sovětský svaz bude bránit své zájmy silou, což mělo důsledky i v dalších letech v mezinárodních vztazích.
Padesátá léta v Československu
Padesátá léta byla v Československu obdobím, které se vyznačovalo tvrdým komunistickým režimem a centralizací ekonomiky. V roce 1948 byla nastolena vláda komunistů a v letech 1950-1954 probíhaly v zemi čistky, během nichž byla potlačena opozice a vykonstruována mnohá obvinění proti politickým oponentům režimu.
V této době došlo k procesu s Miladou Horákovou, která byla obviněna ze spolupráce s „imperialisty“ a „reakcionáři“. Proces se stal symbolem politického procesu v Československu a skončil Horákovou popravou.
V roce 1952 byl proveden proces s Rudolfem Slánským a dalšími členy komunistické strany, kteří byli obviněni z „sionistického spiknutí“. Slánský byl nakonec popraven.
V roce 1953 začala v Československu kolektivizace, která měla za cíl sjednotit zemědělskou výrobu a omezit vliv soukromých rolníků. Výsledkem bylo mnoho odlidštěných zemědělských podniků a pokles produktivity.
Během padesátých let se také intenzivně rozvíjela industrializace, která vedla ke stavbě nových průmyslových závodů a k rozvoji strojírenství. Toto období bylo také charakterizováno silným centralizovaným hospodářstvím a plánovaným hospodářstvím.
V této době byly také využívány tábory nucených prací, zejména v Jáchymově, kde byli vězněni političtí odpůrci a trestanci, kteří byli využíváni k těžbě uranu.
V roce 1950 byla provedena akce K, která měla za cíl potlačit tzv. „buržoazní nacionalismus“ a omezit vliv katolické církve v zemi. Tato akce vedla k zatčení mnoha osob, včetně kněží a řeholníků, kteří byli později vězněni a nuceni k přiznání.
Celkově lze říci, že padesátá léta v Československu byla obdobím tvrdého režimu, který potlačoval jakýkoliv odpor a zastával politiku centralizace a plánovaného hospodářství.
Pražské jaro a srpen 1968 a normalizace v Československu